Mapa - RAF Akrotiri (Akrotiri Airfield)

Vlajka Spojeného království

Spojené království Velké Británie a Severního Irska, standardizovaným názvem Velká Británie a Severní Irsko, zkráceně také Spojené království nebo Velká Británie nebo jen Británie, je ostrovní stát u severozápadního pobřeží kontinentální Evropy. Zahrnuje ostrov Velká Británie, severovýchodní část ostrova Irsko, kde má pozemní hranici s Irskou republikou, a množství menších ostrovů. Obklopují ho Severní moře, Lamanšský průliv, Keltské moře, Svatojiřský průliv a Irské moře, s kontinentální Evropou je spojen železničním Eurotunelem. Zabírá plochu 242 500 km² a k roku 2017 v něm žilo cca 66 milionů lidí. Jde o konstituční monarchii, v jejímž čele stojí král Karel III. Premiérem je od října 2022 vůdce konzervativců Rishi Sunak. Tvoří ji čtyři země, Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, které je někdy označováno i jako provincie nebo region. S výjimkou Anglie mají tyto země vlastní parlamenty a vlády, působící v rámci pravomocí přidělených jim britským parlamentem. Dále pod Velkou Británii spadá 14 zámořských území. Britskými korunními závislými územími jsou Ostrov Man, Guernsey a Jersey, které jsou drženy britskou korunou (panovníkem) v přímém vlastnictví; nejsou tedy součástí Spojeného království, ale spolu s ním tvoří celek označovaný Britské ostrovy (British Islands).

Významné kultury vznikaly na území dnešní Británie od neolitu. Důkazem je monument Stonehenge v jižní Anglii. Ve 4. století před n. l. přišli do země Keltové. V 1. století n. l. velkou část země ovládla Římská říše a zřídila zde svou provincii zvanou Britannia, která existovala do 5. století. Poté se země zmocnily germánské kmeny zvané souhrnně Anglosasové, kteří od 8. století čelili nájezdům Vikingů. Anglosasové pak podlehli Normanům, potomkům Vikingů, Franků a pořímštěných Galů ze severu Francie. Jejich invaze vedená Vilémem Dobyvatelem roku 1066 spojila Anglii s Normandským vévodstvím. Asi o sto let později tím byl umožněn vznik anjouovské říše dynastie Plantagenetů na obou stranách Lamanšského průlivu. Angličtí králové sice državy ve Francii postupně ztratili, podařilo se jim však ovládnout Wales a Irsko. Jindřich VIII. Tudor roku 1534 uvedl na Britské ostrovy reformaci a založil státní anglikánskou církev. Roku 1603 skotský král Jakub I. Stuart zdědil anglický trůn; později roku 1707 byly oba státy zákony o unii spojeny do Království Velké Británie. Anglická občanská válka (1642–1651) a slavná revoluce (1688) upevnily moc parlamentu a vedly k vytvoření konstituční monarchie. Británie se stala přední námořní, obchodní a koloniální velmocí, což v 18. a 19. století podpořila i průmyslová revoluce, která zde vznikla: byly tu zdokonaleny například tkalcovský stav a parní stroj a vynalezena parní lokomotiva. Americká revoluce (1776) a osamostatnění Spojených států sice Velkou Británii oslabily, přesto se v 19. století za dlouhé vlády královny Viktorie stalo Britské impérium největším a nejmocnějším státem světa. Ve 20. století byla Británie v obou světových válkách na straně vítězů, její koloniální říše se však rozpadla a roku 1922 se osamostatnila i Irská republika.